V sobotu 6.10. se skupinka našich závodníků vydala do Trutnova, na tradiční Trutnovskou 50. Závod byl zařazen do seriálu Kolo pro život a byl to zároveň poslední závod ČP v 1/2maratonu.
Již před posledním závodem měl jasné celkové prvenství v ČP náš Vašek. Já měla za cíl hlavně dokončit. V tomto případě bych obsadila celkově 3.místo. To se nakonec povedlo. Co tomu předcházelo? Doslova galeje....
Závod mýma očima:
Po vytrvalém pátečním děšti se dalo očekávat, že trať úplně suchá nebude. Obuli jsme tedy pláště do bahna, nic nepodcenili a po pohodové prezentaci netrpělivě vyčkávali na hodinu startu. Startovalo se v obvyklý čas tzn. přesně ve 12.00 z Krakonošova náměstí. Teplota kolem 14 st, občas prosvitlo mezi mraky sluníčko, slabý vítr. Podmínky slušné. Atmosféra na startu byla opravdu slavností, kupodivu bez velkého boje o přední místa na startovní čáře. Po krátkém proslovu ředitele závodu a starosty Trutnova jsme se za úderů radničního zvonu pustili do boje s traí, soupeři a někdo hlavně sám se sebou.
Už při lehkém rozjíždění, když mě kolegové z týmu ztráceli z háku, jsem si říkala, že ty nohy nějak netáhnou. Ale pořád ještě nějaký čas do startu zbýval a já věřila, že to přejde, nohy se rozjedou a všechno bude o.k. Rozhodla jsem se od startu jet co to půjde, když mi dojde, nějak už to dojedu. Závod se jako jedinný v republice jede na 25km dlouhém okruhu, který závodníci absolvují 2x. Říkala jsem si před závodem jaká je to paráda, aspoň víme co nás ještě čeká. Ovšem rázem jsem zjistila, že tato výhoda je spíš pořádná nevýhoda. Tím, že jsem to od statrtu napálila nad své možnosti, jsem si zhruba od 10.km začala říkat, že tohle podruhé už nemůžu vyjet. A začal boj. Po absolvování prvího kola jsem jela už jen na morálku a vůli s vidinou toho, že pouhé dojetí do cíle mi stačí na celkové 3.místo. Bylo to strašné trápení. Zdálo se mi, že většina okruhu byla stále do kopce, sjezdy byly prudké, řádně bahnité a jízda připmínala jízdu na ledě, místy bylo kolo dost neovladatelné, tudíž žádný prostor pro odpočinek. Kupodivu poté co jsem ve druhém okruhu nasadila své tempo a nikým už jsem se nenechala rozzávodit se tělo celkem vzpamatovalo a začalo normálně fungovat. Kopce se mi nezdály už tak nekonečné a dokonce mi to druhé kolo i nějak rychleji uteklo. To ale nic nemění na tom, že to byl závod pravdy a jasně se zde ukázalo kdo má jak natrénováno. Na tomto okruhu se nedá těžit ze zkušeností, taktiky, jízdy v háku apod. tohle byla spravedlivá trať.
A protože ani já, ani Láďa Jirásko ani Honza Matějka na trénink nemáme tolik času,kolik by ho bylo třeba, tak jsme si to pěkně protrpěli. Narozdíl od Vaška. To je tréninkový dříč a navíc rozený bahňák. Málokdo v republice umí své kolo v blátě ovládat stejně bravurně jako Vašek. A navíc má pekelně natrénováno. V tomto závodě to opět potvrdil na celé čáře.
Celkový dojem za závodu?
Krásné prostředí, výborné zázemí v místní škole, pohodový start, bezproblémově značená jezdivá a hlavně spravedlivá trať.
Pokud budeme chtít stát na startu i za rok, musí tomu odpovídat příprava. Jinak to jsou opravdu galeje.

Výsledky:

Vašek Ježek 1.místo
Honza Matějka  7.místo v kategorii/celk.29.místo/
Láďa Jirásko    47.místo                /celk.183.místo/
Honza Boubín   25.místo               /celk.200.místo/
Já                       4.místo               /celk.207.místo/