Pátek 11.5.
Ve 20.30 vyjíždíme od NC plně naloženou Alhambrou. Do auta jsme dostaly 4 kola, tašky, karimatky, spacáky a zásoby vody na týden /foto 1/. Všechna zavazadla byla uvnitř, žádné stojany na střechu jsme nepotřebovaly. Chvíli po půlnoci stavíme v Mikulově a seznamujeme se s moravskou partou, která vyjížděla ve 21.30 z Otrokovic. Všechno klape. V 10.30 jsme v Jesenici - nástupní místo na loď, 15 km pod Splitem. Z Mikulova  jsme jely na Graz, Zagreb, Split. Mimo cca 50 km za hranicema na Vídeň a 49 km za Mariborem byla celá trasa po dálnici. Celkově jsme najely cestou tam 1149 km.

Sobota 12.5.
Ve 12 připlouvá přesně podle plánu SRETAN /foto 2/. Začínáme se zabydlovat na lodi. Kajuty jsou malinké, ale v pohodě se tam vejdeme i s kuframa. Ve 13 poprvé vyplouváme směr ostrov  Šolta.
V 16 začínáme zdolávat první stoupání ze Stomorske. Míříme do Maslenici a zpět, 40 km. V Maslenici se koupeme. Krásná čistá voda, teplota kolem 20 st. Vzduch 25 st., žádný vítr. Spíme ve Stomorské.

Neděle 13.5.
V 7.45 vyplouváme na Hvar do malého přístavu Vira. V 8.00 snídaně. V 11 vyrážíme do města Hvar. Přejíždíme první pořádný kopec dlouhý 8 km. Ve městě nás čeká procházka, zmrzlina, pivko. Kocháme se. Vyjíždíme z Hvaru další 12 km dlouhý kopec. Nahoře doplňujeme zásoby tekutin a rodělujeme se. Holky pokračují na Stari Grad na obídek a já s Lubošem a Járou zdoláváme po šotolině nejvyšší vrchol Hvaru Sveti Nikola 626 m.n.m./foto 17/ Moc to nejede, máme hladké pláště a tudíž musíme občas i po svých. Fantastický rozhled nám bohatě vynahradil tu chvíli trápení. Cesta dolů po šotolině, kamenech a  panelce bohužel po několika km bez jakéhokoliv varování končí uprostřed lesa. Nezbylo nám než otočit kola a to co jsme sjeli opět vyjet. Na prvním rozcestí jsme se vydali druhou cestou a doufali, že tato cesta vede do nějakého městečka. Po strastiplném sjezdu jsme se objevili v městečku Svirče a odtud už to byl jen kousek k naší lodi ve Vrboske. Putovali jsme od 11 do 18h. Od chvíle co jsme se oddělili od holek, jsme bohužel neměli možnost doplnit zásoby pití ani jídla, tudíž jsme přijeli pěkně k.o. Holky v klídku dojeli do Stari Gradu a poté, po koupání do Vrboski. Po vydatné večeři, procházce, kafíčku jsme se vzpamatovali z únavy a s moravskými kolegy téměř do rána ještě tančili a zpívali.

Pondělí 14.5.
Dnešní plán: Vrboska- Sučuraj. V 8.00 snídaně, jako každý den, v 10.00 startujeme. Trasa vede přes Jelsu a za ní začíná nádherné cc 13 km dlouhé, pozvolné stoupání. Vyjeli jsme na hřeben Hvaru a po něm jedeme už téměř celou cestu cca 50km lehce z kopce. Poprvé trošku fouká, ale do zad! Jede se nám krásně. Bohužel na obzoru není žádná hospoda, tak jsme nuceni prosit domorodce o vodu. Měli jsme štěstí hned napoprvé a kromě vody do nás místní nalili i víno a pár panáčků domácí pálenky/foto 21/. Ještěže to bylo dál spíš z kopce. Teplota přes 30 st. Asi 10km před Sučurajem jsme objevili otevřenou hospůdku a po doplnění zásob úspěšně zdolali krátké stoupání. V závěrečném sjezdu jsme se rozhodli ještě odbočit do kempu Mlaska/foto 23/, který je vyhlášený svou písečnou pláží. Vyzkoušeli jsme ji a fakt byla dost dobrá, stejně jako voda. Ve chvíli, kdy jsme se vyvalili na slunci přišla sms, že kapitán  mění plán /změna počasí/ a máme se co nejdřív dostat k lodi. Takže žádné leháro, ale honem zpátky do sedel. Po příjezdu na loď ihned vyplouváme směr Korčula /foto 27/. Během plavby večeříme skvělé lasagne a ve 21 vyrážíme na promenádu po městě Korčula. Poprvé vidíme větší množství turistů, lodí, otevřených obchůdků, hospůdek a krásný západ slunce.

Úterý 14.5.
V 9.00 odplouváme na Pelješac. Dnes nás čeká pouze jeden kopec z Orebice do Loviště. Kopec je poprvé dost prudký, takže trochu bojujeme. Ale ten sjezd potom. Paráda. Nádherný asfalt, mírné zatáčky. Zkoušíme rychlostní rekord. Protože do odplutí lodi zbývá ještě dost času, vyjíždíme ten samý kopec z druhé strany znovu a řítíme se dolů rychlostí 86,7 km/h. Přesunujeme se lodí do přístavu Trpanj. Vyrážíme na oběd, přemlouváme v hospodě mladíka ať nám něco uvaří a povedlo se. Mladík vypadal, že neumí do pěti počítat, ale nakonec jsme se nejenom najedli, ale dokonce si i pochutnali. Před námi je volné pozdní odpoledne. Balíme deky a vyrážíme si spinknout k moři. Kupodivu se to všem podařilo. Budí nás vítr a chlad. Poprvé se objevilo pár mraků a kapitánem slibovaná změna počasí je tady. Naštěstí se jen lehce ochladilo. Po večeři nás čeká cca 5km dlouhá procházka krásným udržovaným lesem a městem. Nikde nikdo, jenom stromy a moře. Pohodička. Jdeme spát, protože zítra absolvujeme královskou vrchařskou  etapu. Poprvé spíme na horní palubě, pod širákem. Každý máme svou kajutu, ale kdo chce, může vytáhnout karimatku a spacák a zabydlet se nahoře mezi koly. Ráno nás budí pálící slunce do tváří.

Středa 15.5.
V 6.30 vyplouváme do Podgory. Je krásné jasné počasí, jsme dobře vyspaní a už se nemůžeme dočkat až vyrazíme vstříc kopci, který má vrchol ve výšce 1726 m.n.m. /foto 37/ Bohužel se mi nepodařilo přemluvit všechny „Účastníky zájezdu“, takže vyrážíme v trošku menší sestavě. Stoupání má 32 km a po jeho absolvování musím říct, že krásnější kopec jsem v životě nejela. Většina kopce je národní park /na začátku jsme zaplatili za vjezd/. Kopec má 3 prudké pasáže o celkové délce kolem 5km, zbytek je mírné, plynulé stoupání. V 800 m.n.m. je krásná stylová hospůdka, ve které doplňujeme tekutiny a čekáme na všechny, kteří se rozhodli vyjet až na vrchol./ foto 38/ Další pauzička je ve výšce 1228 m.n.m. Odtud je krásně vidět město Makarska /foto 39/. Naposledy vidíme břeh pevniny. Stoupání pokračuje směrem do vnitrozemí. Projíždíme krásnými borovými háji a konečně se před námi objevuje vrchol Sv. Jure. Vidíme vysílač a výšku, kterou ještě musíme překonat. Závěr je opravdu výživný. Poprvé řadíme nejmenší převodníky a metr za metrem stoupáme k vrcholu. Nahoře to je vážně bomba. Otevírá se nám neskutečný pohled na kopce pod námi směrem k moři a nádherný výhled daleko do vnitrozemí. Máme štestí  na počasí, protože teplota na vrcholku je kolem 18 st a tudíž se tady můžeme dosyta nabažit té nádhery. Během kopce jsme potkali několik motorkářů a asi 3 auta. Celý kopec byl  skoro jen NÁŠ. Asi po hodině kochání, začínáme sjíždět. Tomu říkám sjezd za odměnu. Krásné plynulé zatáčky, bez štěrku a písku, krásné výhledy. Jedeme volně, nikdo nespěchá, užíváme si té nádhery. Místy nejsou žádná svodidla, takže opatrnost je nezbytná. Všichni se sjíždíme v jediné hospůdce, která je na trati, tentokrát na jídlo. Dáváme si jehněčí maso, které se právě dopéká. Pekli ho asi pro nás, protože na kopci nikdo jiný nebyl. Část naší party míří rovnou do Podgory, druhá část jede na kafčo do města Makarska. Poté hurá na loď do Podgory. Po večeři procházka po promenádě a sledování fotbalu na velké TV. Tady už turistická sezóna pomalu začíná, turistů přibývá.

Čtvrtek 16.5. V 8.00 snídáme a přitom plujeme na Brač. V 10.00 vyrážíme z městečka Sumartin opět do krásného asi 9 km dlouhého stoupání. Odtud se nám naskytl krásný pohled na Sv. Juru / foto 55/ Na vrcholku kopce se rozdělujeme na několik skupinek. Já sjíždím s moravskými kamarády do městečka Bol. Je tam nádherná písčitá pláž / foto 57,58/. Neodoláme a jdeme se koupat. Voda je krásně teplá. Odhaduju tak 21 st. Zpáteční kopec je pohodový, celý ho prokecáme. Sjíždíme opět nádherný kopec tentokrát do přístavu Pučiště. Večer nás čeká „neplánovaná“ rozlučková párty i s posádkou /foto 61/. Protože zpíváme dost nahlas /karakoe/, po půlnoci nás místní policie upozorňuje, že rušíme noční klid. Když je ani becherovka neobměkčí vyplouváme na moře, abychom nikoho nerušili. Nad ránem míříme do přístavu Omiš.

Pátek 17.5. Poprvé se kazí počasí, fouká „Bora“ a začíná poprchat. Ráno jsme moc rádi, že jsme se do Omiše dostali v noci, kdy ještě nefoukal žádný vítr. Poprvé cítíme, že se Sretan houpe. Na lodi nám to nevadí, ale houpe se s námi pevnina. Kol jsme se nabažili, tak je klidně necháváme na lodi a vyrážíme do města. Celý den chodíme, odpočíváme, jíme a užíváme si poslední chvíle naší skvělé dovolené. Po večeři vyrážíme jako první směr MB. /kapitán nás před večeří odvezl spolu s jeho rodinkou svým autem do Jesenice pro naše auto/ Zbytek výpravy končí svůj pobyt až v sobotu dopoledne a vyráží na zpáteční cestu v průběhu dne.
Vyjíždíme ve 20.30 a po absolutně pohodové cestě jsme v 10 hodin v sobotu ráno doma.

Co napsat na závěr?
Celá dovolená byla  „VELKÁ PARÁDA“. Všichni jsme se shodli, že to nemělo chybu. Opravdu nám všechno vyšlo dokonale. Super počasí, parta, posádka, jídlo, terény, silnice, minimum turistů a aut.
 Příští rok bude SRETAN patřit poslední květnový týden už jen nám!